| Datum: | 27.12. 2008 |
| Autor: | Libor Hladík |
Je polovina dubna a já s bratrem Petrem vyrážíme za kapřími obry do slunné
Francie na jednu z největších řek. Po dlouhé cestě plné rozborů, nadějí a
očekávání dorážíme na místo určení ráno kolem osmé hodiny. Počasí přeje,
obloha vymetená, sluníčko pálí, prostě jaro jako vymalované.
Jediným nepříjemným faktorem jsou kvetoucí olše. Tento květ velmi
znepříjemňuje lov a navíc jsme ho v tuto dobu nečekali. Místo vybíráme na
spojnici hlavního toku s ramenem, které je zhruba 2 km nad námi regulováno
zdymadlem. Svižně vybalujeme, zakrmujeme a připravujeme vše potřebné. Trochu
nás znepokojují cejni, kteří jsou ve tření. Obáváme se toho, aby je
v nejbližším možném termínu nenásledovali i naši milovaní kapři.
Po první klidné noci nám náš kamarád Tomáš, sedící na druhé straně ramena
hlásí šest záběrů. Vzhledem k těmto skutečnostem a také tomu,že budova
vzdálená od nás několik desítek metrů slouží jako dosti navštěvovaný
jachtklub se rozhodujeme k přesunu na druhý klidný břeh.
Místo volíme asi 300 m nad naším kamarádem směrem do ramena. Voda je
v těchto místech dosti hluboká, takže většinu prutů umísťujeme k protějšímu
břehu pod stromy do hloubky 1,5 – 4 m.
Dva dny jsme na tomto místě opět neměli ani záběr a tak na naléhání bratra
jsme se do třetice přestěhovali 50 m od kamaráda Tomáše tentokrát směrem
k hlavnímu toku. Místo na břehu nebylo v žádném případě dle mých představ,
planina s ohništěm a odpadky, které jsem nejprve uklidil, jak je mým dobrým
zvykem neboť mám rád čistý plac. Dále jsem měl trochu rozpaky, protože
hloubka na odhoz byla kolem 1,5 m. Obával jsem se toho, zdali to není málo.
První noc na tomto místě se stalo nečekané. Na protějším břehu v jachtklubu
se konala jakási oslava a to nemalá. V krátkosti: oheň, muzika, zpěv,
reflektory atd… Říkal jsem si, že tady už se záběru vůbec nemůžu dočkat. Po
ulehnutí zhruba po desáté hodině se ozval první záběr kolem jedenácté hodiny
a poté přicházely záběry každou půlhodinu. Kapři se pohybovali kolem 6 – 8
kg. Kolem půl čtvrté ráno přišel záběr od slušné těžké ryby, která se po
silném výpadu vyřízla.
Čtvrt hodiny po přehození přišel na stejný prut záběr
tentokrát se šťastným koncem. Kapr šupiňák v podběráku. Měl 104 cm; 21,5 kg. Nečekaná radost. Už jsem nemohl usnout. Po čtvrté hodině na protějším břehu
utichli a zhasli a stejně tak
učinili i kapři. No prostě rybařina je
nevyspitatelná.
Dalších pár dnů kdy už byl klid jsme udělali pár záběrů od menších ryb. Domů
jsem odjížděl spokojen a přesvědčen, že je třeba stále doufat, a že trofejní
ryba přijde v době, kdy jí nečekáte a už vůbec nedoufáte. Bývá to takový
malý zázrak kvůli kterému chodíme k vodě, alespoň já ano.